Vystoupení na GUH

16. ledna 2009 v 14:25 | Lu |  Kronika
Ve středu 18.6 jsme si domluvily vystoupení pro německou delegaci, která byla na výměnném pobytu na GUH. Já a Vochča jsme studentkami tohoto ústavu a celé odpoledne jsme neměly až do vystoupení co dělat, proto jsme si vzaly za úkol koupit dáreček pro naši vedoucí k narozkám. Poletovaly jsme po městě jako splašené slepice a sháněly vhodné a milé překvápko. Přitom jsme ještě stihly zajít do květinářství a objednat kytičku. Slečně květinářce jsme minimálně čtyřikrát zopakovaly, že jde o kytičku ke kulatým narozeninám mladé paní. Ona nám však přesto uvázala svatební kytici, z čehož jsme byly hodně v šoku a naše reakce v květinářství tomu odpovídala... Zarážející byl hlavně teda obrovský růžový závoj lemující celou kytku :) Řekly jsme si, že to zachráníme aspoň dárkem. Koupily jsme slona pro štěstí z broušeného skla. Paní prodavačka se nabídla, že nám ho rovnou zabalí. Avšak poté, co nám oznámila použití růžového balicího papíru a stuhy stejné barvy, se KřaVochovi podlomila kolena... Po náročném shánění těchto růžových dárků jsme těžce dosedly ke stolkům na naší školní chodbě. Obě jsme seděly s hlavou v rukách a přemýšlely, jakou vtipnou průpovídkou zachráníme toto přerůžovění. Když vtom šel okolo pan profesor Dušek. Bylo už mírně po čtvrté hodině a pp Dušek nám začal vysvětlovat, že láska ke škole nesmí převyšovat naše osobní odpolední volno tak, abychom se nechtěly navracet zpět k našim domovům. Všichni tři jsme se zasmáli a my musely slíbit, že už brzo vypadneme :) Ovšem po chvíli se už kolem nás řítil žactvem oblíbený pp Machala, který se taktéž velmi podivoval, že se nám ve škole tak líbí. Má paměť však v této chvíli selhává, protože si nemůžu vzpomenout, který z oněch dvou profesorů nám nabídl spacák. Ale to je celkem fuk. Nadešla chvíle, kdy jedna z nás musela vyrazit na vlakové nádraží pro ostatní holky. Šla jsem já a samozřejmě jsem musela překonávat zpoždění vlaku, které je naprosto nedílnou součástí vlakování v UH. Poté, co se holky vyhrnuly z vlaku a já uviděla růžové tričko naší vedoucí, mě polilo horko. Nevěděla jsme v té chvíli jestli se začít smát osudu nebo co, ale na blbiny nebyl čas. Proto jsem nechala poznámek a hrnula mažoretky k nám do školy. Převlékly jsme se a naposledy jsme si projely novou sestavu před zrcadly. Vystoupení pro německé diváky dopadlo naprosto fenomenálně. Paličky nepadaly, řady se dodržovaly a nadšení diváci tleskali do rytmu, což je vždy tou největší odměnou. Potom nás vedoucí-oslavenkyně pozvala na přípitek a my jsme si k tomu dobrovolně přidaly velkou porci točené zmrzliny. Na druhý den jsme s Vochčou, stejně jako každé ráno, už v sedum hodin stepovaly na chodbě. A co se nestalo? Najednou proti nám kráčí pěkně vedle sebe pp Machala a Dušek, kteří na nás nevěřícně koulejí oči! Až do dnešního dne jim nebylo vystvětleno, zda jsme v té škole skutečně spaly anebo ne... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama